Reklama
 
Blog | Zuzana Hrašová

Cesta zase zpátky

Sedím u starého stolu v holandském Groenlo, nadávám na počasí, na počítač a na kosmopolitní život. Nejradši bych ještĕ spala ve své vlastní posteli, ale rodiče se musí navštĕvovat – což v našem případĕ znamená tenhle víkend v Holandsku a příští v Praze. Bydlíme ve Frankfurtu.

Tenhleten blog je moje cesta zpátky. Na počítači už léta nemám nainstalovanou českou verzi wordu, každý rok se mi beze stopy ztratí nĕkolik pražkých přátel – musím myslet na Skácela, „tváře jakoby vymazané“, tak to začíná, a pak se jednoho dne probudím a vím, že jsou už moc daleko. V nĕmčinĕ na to mají hezké sloveso: auseinaderleben. Příliš daleko v prostoru i v čase, o čem si vlastnĕ máme povídat, kde začít, co přeskočit, kde skončit?

Posledních deset let jsem si myslela, že je mi to jedno. Že se mi stačí to, co mám. Minulost je minulost a ta se nedá bĕhem krátkých návštĕv v Praze znovu a znovu ohřívat. Ale ten Skácel mĕ pronásleduje. „A přicházejí jako stíny.“ Při posledním stĕhování jsem našla staré dopisy. A můj přítel má rád Prahu. A mé pražské přátele. A maminka mi poslala link na blog mojí kamarádky ze třetí a čtrté třídy. Moje minulost mĕ dohnala. A tak mám posledních pár týdnů touhu se vrátit. Vrátit se k českému snĕní a myšlení. Nechci ztratit ty, co mi ještĕ zbývají. Chce se mi psát. (Po letech psaní doktorátu je to docela nová zkušenost.) Chce se mi psát česky. Chce se mi psát o tom, jak se žije v Nĕmecku. O tom, jak hledám práci. Jak potkávam lidi. Jak sdílíme společný evropský svĕt, já a můj Holanďan.

Tak mĕ tu máte, lidi.

Reklama